Jestliže se podíváte na mapu povinné vakcinace v Evropě, tak počtem očkování (9) se jednoznačně řadíme do bývalého socialistického bloku, zatímco v naprosté většině zemí na západ od nás povinné očkování dětí zavedeno není.
Kdy se staneme rovnoprávnou součástí západního světa v oblasti očkování? Tuto otázku jsem položil hlavnímu hygienikovi ČR a náměstku ministra zdravotnictví Vladimíru Valentovi.
Ovšem odpověď na mou otázku byla velmi vágní, a s tím, že Německo o zavedení povinného očkování prý uvažuje.
Nejsem proti očkování, ale taková odpověď, včetně řady dalších nevyjasněných otázek v této problematice, mne neuspokojuje. Je logické, že v zemích, kde se očkování pouze doporučuje a nenařizuje, jsou kladeny větší nároky jak na informovanosti pediatrů, kteří musí vše důkladně vysvětlovat, tak i na osobní zodpovědnost rodičů.
Oproti tomu na konci února letošního roku se Ústavní soud ČR usnesl, že vakcinace je nadále povinná, a ponechal v platnosti zákon, na jehož základě je porušení této povinnosti trestáno pokutou. Podobně jako ve Francii (kde jsou ale jen tři povinná očkování), byl zmíněný výrok soudu zdůvodněn tím, že cílem je minimalizace šíření infekčních nemocí v zájmu ochrany veřejného zdraví, což je nadřazeno základním právům jedince. V této souvislosti se ale vůbec nedivím, že rodičům vadí, když jim stát striktně nařizuje, jak mají se svými dětmi nakládat.
Právě to vedlo k vytvoření dvou táborů: zastánců povinného očkování, tzv. provax (farmaceutický průmysl, vědci, doktoři a jejich příznivci) a odpůrců plošné vakcinace, tzv. antivax (rodiče dětí postižených handicapem po očkování, méně vědců a doktorů a jejich příznivci). Ve skutečnosti ale nálepky nejsou důležité, hlavní je provést doopravdy objektivní výzkum a statistiky. Naprostá většina rodičů své děti totiž očkovat chce, ovšem požadují individuální (nikoli paušalizovaný) přístup a to, aby se očkovalo bezpečně.
Nechci se zde pouštět do odborných rozborů toho, z jakých účinných, pomocných a reziduálních látek se vakcíny skládají a jaké kontraindikace mohou způsobovat.
Jako senátor však rozhodně podpořím to, aby bylo právně zakotveno fungování odškodňovacího fondu v případě, že po aplikaci vakcín dojde k rozvoji autoimunitních onemocnění u dětí. Vnímám to jako povinnost státu, který plošnou vakcinaci vynucuje zákonem. Navzdory rozhodnutí Ústavního soudu totiž nevěřím, že stát má mé děti raději než já – a naopak věřím, že to tak cítí téměř všichni rodiče.
V Dobré dne 24. června 2015
Jiří Carbol
